Nezkrotná touha pojmenovávat věci

18. září 2016 v 18:37 | Pozorovatelka |  Neurčité výplody mojí mysli
Bambus jménem Gilbert.
Bazalka Lilly, i přestože to není lilie.
Baterka Lucy (dokonce s logickým odůvodněním).
Čepice Artur. Hrnek pan Fazolka. Papírový jeřáb Josef.

Ačkoliv se snažím svému materialistickému já dopřát co nejméně prostoru, když jde o pojmenovávání věci, vždycky se tak nějak prokope nahoru.

Začalo to, když jsme byli malé děti - medvídci, panenky, polštáře, autíčka, panáčci na obrázcích. Nebylo na tom nic špatného, když jsme pojmenovali své oblíbené věci. Možná to bylo dokonce roztomilé, obzvlášť když šlo o originální jméno. Ale čím jsme starší, tím už je to méně běžné a přece mám pocit, jako by si můj nový notebook jméno zasloužil. Je to zbytečné? Ano. Budu i tak pojmenovávat dál svůj majetek? Samozřejmě!

 

Debaty a hádky - vidíte v tom rozdíl?

18. září 2016 v 13:17 | Pozorovatelka |  Neurčité výplody mojí mysli
Možná by bylo zvláštní říct, že mezi moje koníčky patří debaty. Je to tak a vsadím se, že nejsem jediná. Pak je tu ale onen zásadní problém...

Spousta lidí motá dohromady debaty a hádky. Je v tom tedy rozdíl?

Podle mě ano. Ale kam vkročím, tam narazím na někoho s opačným názorem a za chvíli se z naší krásné debaty vyvine hádka o tom, že jsme se nehádali, ale debatovali a obráceně. Takže jak debatu od hádky vlastně rozlišit?


10 důvodů, proč nikdy nepřijdu ráno včas

17. září 2016 v 13:43 | Pozorovatelka |  10 důvodů, proč...
Slavnostně vám představuji druhý článek!

A s ním nás čeká Deset důvodů, proč nikdy nepřijdu ráno včas.

Vsadím se, že pozdní příchody na schůzky, do práce, do školy, v podstatě úplně všude nejsou jen můj problém. Určitě tam venku existuje spousta dalších lidí, kteří se nedokážou dotáhnout na určené místo včas, ačkoliv se všemožně snaží. Tenhle problém je extrémní především ráno, kdy máte ještě kupu dalších věcí, které musíte stihnout. A proto si pojďme ty hrůzné důvody představit!

1. Neschopnost budíků, mobilů, kohoutů a jiných způsobů buzení
Neříkejte mi, že někteří lidé se po prvním zaznění budíku prostě zvednou, protáhnou a jsou schopni se vyhrabat z postele. Problémem číslo jedna je zkrátka to, že si budík může zvonit, jak chce, ale je spousta způsobů, jak ho ignorovat. Odložení, vypnutí, vyhození z okna, zakopání pod postel a nejhorší ze všeho - sny. Sny, které si budík přizpůsobí a najednou se vám zdá o melodii, kterou jste si zrovna nastavili.
 


V bouřlivém moři blogů

7. září 2016 v 20:57 | Pozorovatelka
Další blog v moři jiných, stejně působících blogů. Proč?

Srdečně Vás vítám na dalším, možná zbytečném blogu, do kterého budu zaznamenávat obyčejné články z mé obyčejné mysli. Čím by měly být zrovna moje myšlenky pro Vás atraktivní? Nejspíš ničím. Ano, je to tak. Nechovám doma jedovaté druhy pavouků, o nichž bych se mohla rozepisovat a ani necestuju po světě s batohem na zádech. Jediné, co v mém blogu můžete najít je porozumění.

Porozumění.

Potřebujete ale vůbec porozumění ode mě, naprosto anonymního člověka, náhodně se vyskytujícího na internetu? Možná ano, možná ne. To už je ovšem na Vás.

Co Vám můžu slíbit, jsou oddechové články, u kterých nebudete muset zapojovat hlavu. V případě výjimek Vás předem důrazně upozorním. Ale rozhodně ode mě nečekejte články o make-upu, oblečení či jiných věcech, o kterých nemám ani páru nebo nejsem rozhodně vhodná osoba, která by k tomuto tématu měla nějak přispívat.

A kdo tedy jsem? Pozorovatelka. Pozorovatelka lidí, přírody, příběhů a všech zvláštně nezvláštních záležitostí.

Snad tedy na můj blog dorazíte znovu, až budete mít složitého světa plnou hlavu!
Pozorovatelka



Kam dál